Awesome flying Khanh Vinh, Nha Trang

Jsem slavnej (?)

Hahaha, tak včera zjistil, že jsem se objevil ve Vietnamském adrenalinovém zpravodajství o soutěži na přesnost přistání v provincii Hòa Bình (severní Vietnam). Dokonce i s jedním ze třech interview která jsem poskytl ;-) No větší dárek k narozeninám mi snad kluci Vietnamský ani nemohli  dát :-)

Zpětně jsem se o sobě dozvěděl dobré hovadiny, ale to nevadí, doma tomu nikdo nerozumí, je to Vietnamsky. A podle jména bych se stejně nepoznal :-)

Giải Dù Lượn Việt Nam 2012 (Số 4)

Hlavní část je v čase 5:45

Stále si ale myslím, že tohle video je lepší :-)

Cool Mui Ne Paragliding

Tak abyste neřekli, že se pořád jen věnuji domácím pracem a vaření a už se můžu konečně vdávat, jak někteří diskutující navrhují u mého posledního příspěvku (díky za podporu Lenko), měl bych tu naopak něco pány. Aby si někdo nemyslel, že pořád jen vařím a žeru ...

Jedná se o zcela ojedinělý a můj první filmový počin. Včera mě přepadla Tvořivka, omráčila brouka Neděláka a já šel kvůli ní spát v 5 ráno. Teď mě bolí hlava úplně stejně jako před týdnem po požití sedmičky Vietnamského vína. Doufám, že vám tenhle krátký film bude chutnat líp. Jak říká George Clooney "Everybody be cool, You... be cool!"
Přepněte na celou obrazovku v nějakém lepším rozlišení a vemte si sluchátka, je to nahlas!

Update: Pokud byste snad po shlédnutí videa mysleli, že je to jen sranda, doporučuji přečíst Cool! To slovo má pro paragliding ve Vietnamu fakt dvojí význam a případně Všechny paraingy Vietnamu.

Svíčková — Životní milník

Jídlo patří mezi základní lidské potřeby. V mém žebříčku patří hned za sex, dýchání se umístilo na třetím místě (umím totiž na chvíli zadržet dech a podplavat cca 33m bazén pod vodou).

Ale teď vážně. V mém životě nastal naprosto zásadní milník. Následující text patrně dostatečně docení pouze Čech žijící 2 roky v zahraničí s exotickým jídlem, který již po dvou týdnech pobytu zjistil, že (aniž by to kdy tušil) je smrtelně závislý na české kuchyni. Tedy já.

Nebudu dlouho chodit kolem horké... é horkých knedlíků. Po dlouhých měsících plných rýže, strádání, tajných přání, slintání nad google obrázky s českým jídlem, po ekvivalentu cca 700 Kč investovaných do jediné porce Svíčkové na smetaně v Sydney (jedna z nejlepších investic v mém životě) a po tom co jsem zmanipuloval kamarádku k prohlášení, že jakmile se objevím v Čechách bude ochotná mi kdykoliv a kamkoliv přivézt kotel svíčkové až pod nos k tomu došlo.

Ten vůl Polreich prohlásil, že svíčkovou by nejraději zrušil (asi mu klesá sledovanost a je třeba šokovat), čímž mě ale spravedlivě nasral TAK, že nádoba slin přetekla a tu královnu všech jídel jsem se poprvé v životě pokusil uvařit. A to ve Vietnamu a i přes to, že tu prakticky neseženete kořen celeru, který je pro svíčkovou v podstatě zásadní. Pokus to byl poměrně odvážný, neb jsem nikdy nikoho svíčkovou vařit neviděl, na pořady o vaření nekoukám a vůbec navíc zkuste hledat celer na trhu s vietnamskou zeleninou, když netušíte jak vypadá, jak se to řekne Vietnamsky (rozhodnutí to bylo impulzivní, přípravu jsem podcenil, uznávám) a vůbec. Využil jsem tedy své výborné paměti čichové, jež mi spolu s pamětí chuťovou na rozdíl od katastrofálních kvalit ostatních druhů pamětí funguje zcela nadprůměrně, což je mimochodem docela peklo, když se nad tím zamyslíte. Stylem, který bych se nebál dnes nazvati "psa oharského" jsem se dočichal k řapíkatému celeru, jehož nať nahradil kořen a listy nahradili petržel ;-)

Houskové knedlíky jsou ve Vietnamu z vlastních zdrojů prakticky nevyrobitelné, není z čeho vyrobit kvásek, nedá se koupit polohrubá či hrubá mouka, avšak zde pomohl letecký most Praha - Saigon a knedlíková směs v prášku.


Dámy a pánové, století dvacáté první, dne 28.2.2013, několik minut po půlnoci. Čas přípravy přes 3 hodiny (laciná napodobenina trouby peče pomalu). Chuť nepopsatelná, hodnoceno pozitivně sty procenty strávníků.

Omlouvám se za odfláknuté a nenápadité fotografie, ale rozhodně jsem neměl v úmyslu to nechat vystydnout!

Panenka poctivě prošpikovaná slaninou, šlehaná smetana a brusinky nesmí chybět ...

Tady je důkaz, předchozí obrázek vážně není stažený z internetu ...

Z dopravy

Několik pozoruhodných událostí posledních dní.

• Vyřizování Vietnamského řidičského průkazu: Úřednice s klidem ve tváři mi řekla, že za A) pro větší kubaturu si musím motorku nejdřív koupit a za B) i když ty papíry mít nebudu, tak to vůbec nevadí, tak mám prostě jezdit opatrně aby mě policie nestavěla. Jaká to cenná rada.
• Minulý čtvrtek jsem si konečně vyzvedl z úřadu vietnamský řídičák. Asi jsem vyměknul. 2 roky o tom jen mluvím ale jinak tu jezdím bez papírů a teď tohle. Né že bych ho plánoval silniční kontrole kdy ukázat  (TODO: sem by se hodil odkaz jak jsem školil policii česky, ale ještě to není dopsaný)-: , ale může se zatraceně hodit až mi zas budou skákat malé děti na kolech pod kola moje (pojistka:ANO, vězení: NE)
• V pondělí jsem zase nezastavil a ujel policii. Prostě pojedu vlevo v pruhu pro auta, je tam méně motorek a cítím se tam bezpečněji. Ne a ne a ne. Bezpečnost především, jsem ve Vietnamu!
• Zvláštní je, že ujet polici už mě tak vnitřně nenaplňuje jako dříve :-( Něco je špatně. Je to tím, že už mám papíry a tudíž řídím legálně? Moment, před pár měsíci mi propadlo pojištění na motorku. No, to už je lepší ...
• Ten samý den se mi naskytl následující pohled. Nebylo to snadné ulovit jednou rukou ovládajíce motorku a jednou můj polofunkční lagujicí HTC. Viděl jsem přepravovat na motorce ledasco, nicméně většinou seděla živá zvířata na sedadle, nikoliv na výfuku...

Kozy na Vietnamské motorce

K tomu musím dodat už jen následující. V civilizovaném světě jezdí kozy obráceně.

Saigon Flying Orchestra

Tak jsem začal po letech zase hrát v kapele. Právě jsem se vrátil ze zkoušky. Tedy rád bych to nazýval kapelou, ale zatím z toho trošku rozpačitý. Co to tak asi obnáší hrát ve Vietnamské kapele?

Zkouška 1

... se nekonala, protože basista nakonec nemohl přijít. Sešli jsme se alespoň na kafi, abychom nad youtube probrali repertoir apod, ale za hlavou nám neustále řvala hudební kulisa, tak se toho moc probrat nepovedlo (mimochodem, ještě jsem v Saigonu nenašel vietnamskou kavárnu, kde by bylo ticho, případně hudba hrála decentně potichu na pozadí. Uznávám už jsem to tak trochu vzdal). Ale udělal jsem seznam věcí na kterých jsme se dohodli, že nazkoušíme, aby každý přišel napříště připraven.

Zkouška 2

Byla 2x odložena na jiný den a potřetí posunuta o hodinu ze 7 na 8, protože basista jinak nemohl. V 7:15 když jsem vyrážel na motorce ke zkušebně začalo brutálně pršet. Brutálně znamená, že jsem byl i pod pláštěnkou za 3 minuty durch a cesta trvala asi 25 minut. Na domluveném místě nikdo nebyl a pak mě navigovaly v té brutální bouřce lámanou angličtinou po telefonu, na jiné místo. Neumím zde vysvětlit jak těžké je v takové situaci najít ulici jejíž vietnamský název neudržím ve hlavě ani 20 vteřin bez mapy ... něco jako "jeď rovně po ..blabla bla, pak zatoč do bla bla bla (doleva nebo doprava?), tam uvidíš bla bla .. potom zahni do bla bla ... no to už najdeš ..." Nějakým zázrakem jsme se potkali, ale já byl na kost promoklý. Ještě nikdy se mi nestalo, že bych hrál jen v mokrých spodkách :-) Za to, že jsme zmokli, pochopitelně může basista, protože kvůli němu se zkouška posouvala o hodinu, jinak jsme byli v suchu. Ironií osudu je, na zkoušku nedorazil, ale poslal SMS že nedorazí, protože prý hodně prší...

Zkouška 3

Basista se pokouší naučit skladby podle textu a akordů na papíře. Pro změnu, bubeník nedorazil, netuším proč ...

Jak asi začínali Beatles? Znali bychom Giai điệu Bọ cánh cứng kdyby zkoušeli v Saigonu? (Mimochodem ve Vietnamu Beatles moc lidí nezná, to spíš pochodíte s Back Street Boys)

Nevím kdy bude zkouška 4, netuším kdo tentokrát nedorazí. Možná je teď řada na mě?

Update: Na základě četných žádostí a komentářů z posledních postů, bych sem opravdu rád dal fotku kapely, abyste mi věřili, jenže ... když my jsem se ještě všichni nikdy nesešli ... :-P

Na krokodýla v Mui Ne

Dnes udělám výjimku a ... a nebo ne, zas to bude o žrádle :-) Alespoň částečně.
Vietnam nám nadělil nějaký ten státní svátek (svátek práce a pád Saigonu—pardon oficiálně den znovu–sjednocení) a tak jsem po jistém zaváhání vyrazil na výlet. V takových časech není vůbec rozumné někam vyrážet, protože na svátek to udělá každý. Samozřejmě že všechny letadla, vlaky, autobusy a hotely jsou přebukované a ceny všeho jsou (minimálně) dvojnásobné, zatímco servis (maximálně tak) poloviční. Vydal jsem se tedy někam v dostřelu mého motoprda a užil 3 dny volna v přímořském letovisku v Mui Ne ...
Létání na padáku sice nebylo, protože jeden den jsem byl neuváženě na špatném kopci a lidi zas nechápali kam ten blázen leze s tím barákem na zádech. Létat by sice bylo kde, ale už nějak nebylo kde přistát a tak moc se mi riskovat nechtělo, abych to zas musel poslat do moře jako posledně. Další den jsem sice byl omylem na správném místě (dokonce ideálním)-: jenže zase bez padáku (já blb ho už poslal zpátky do Saigonu protože vítr se nestočil).
No nic, zachránil to všechno náhradní program ...

V neckách na ostrov ...

Cesta v neckách na ostrovní maják, na ten jsme vylezli až nahoru. A když říkám nahoru, tak nemyslím balkónek kolem věže, ale až nahoru na špičku, což mi ještě teď přijde neuvěřitelné že se to dovolí, že nikoho nesestřelí, že jsem odtamtud nespadl apod. (no tak hlavně jsem zaplatil, a vo to tu jde).

Jezero v poušti, bílé duny a ňáký ty lekníny

Motorkou do písečných dun,

Všechny propriety na výlet do pouště: Kukla, maska, brýle, řidič, pasažér, voda, batoh, přilba, jeep, motorka a ještě jedna motorka na druhém oku :-)

koupačka v moři na lidu prázdné pláži, Cuba Libre z lokálního rumu na bazénu s výhledem na moře ...

Ve Vientamu se to často nestává, ale když porušíte pár zákazů, přejedete pár závor, zajedete na místo kde za pár let postaví resorty a zbytek dojdete pěšky ... najdete pěknej plac bez lidí

A dál to začíná to být takové všední. Poslední večer krokodýl (Cá sấu) a žádná řejže!!!.

Mňam

Na grilu byl výborný! Jak chutná? Inu, něco mezi prasetem a rybou :-) (ono taky cá je vietnamsky ryba).

Ugriluj si sám

Dál jsem tam poslal 4 točený a hurá nocí 250km (no ten den dohromady skoro 350km!) na motorce zpátky do Saigonu cestou—necestou, motorky pod koly náklaďáků a mrtvoly na asfaltu nefotím a nepočítám (ale ano, to číslo je bohužel větší než 0)...